Varg Vikernes

Diskuse o známých a významných představitelích metalové hudby.
Uživatelský avatar
Lopez
Příspěvky: 1080
Registrován: sob 31. kvě 2008 20:52:04
Kontaktovat uživatele:

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od Lopez » ned 22. čer 2008 21:45:20

Překlad 6.casti se blizi ke konci, zitra by mel byt hotovy. Pak ho sem postnu a budu pokracovat 7.casti.
Kolikrat musi člověk zemřít, aby si vubec uvědomil, že žije.

Uživatelský avatar
typan
Příspěvky: 258
Registrován: pát 20. čer 2008 18:14:13

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od typan » ned 22. čer 2008 22:32:53

Super počtu si :-D
Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
Lopez
Příspěvky: 1080
Registrován: sob 31. kvě 2008 20:52:04
Kontaktovat uživatele:

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od Lopez » pon 23. čer 2008 21:53:41

Takže překlad 6.části jsem zdárně dokončil, jeho kvalitu ale musíte ohodnotit vy.

Kód: Vybrat vše

Příběh Burzum: Část VI - Hudba

V posledních osmi měsicích mi došlo mnoho dopisu od lidí, které zajímali věci, jako například které nástroje jsem použil pro nahrávaní alb Burzum. Osobně mě tyhle věci pramálo zajímají, a proto jsem neměl žádnou motivaci abych na tyto dopisy odepisoval. Pro mě je tohle pouze jako ozvěna z minulosti, kdy "každý" v Death metalovém undergroundu mluvil o těchto věcech. Podrobnosti o nástrojích, značky, zvuková studia a "produkce" jsou jedny z věcí, proti kterýnm jsem vystoupil v roce 1991.

Protože lidé, kteří nikdy nedostali ode mě odpověd, si stěžovali na mou neochotu psát, píši tento článek, kde snad zodpovím všechny jejich otázky.

Když jsem nahrával všechna alba Burzum, používal jsem starou kytaru Weston(alespoň myslím), kterou jsem zakoupil levně v roce 1987 od jednoho známého. Použitá basa byla nejlevnější, kterou v obchodě měli a ani nevím, co to bylo za značku. Nikdy jsem se nepodíval a ani mě to nenapadlo. Pokud přejdeme k bicím, ty jsem si jednoduše vypůjčil od bubeníka z Old Funeral(později Immortal) nebo od jiného muzikanta žijícího poblíž a "samozřejmě" jsem neměl ani ponětí, co je to za značku.

Pokud se dostaneme ke kytarovým zesilovačům, všichni death metaláci mi říkali, že způsob, jak získat ten "správný" (trendový) zvuk, je použít zesilovač Marshall, a protože tento zvuk nesnáším použil jsem zesilovač Pivee(Pivey?). Na albu "Filosofem" jsem tento zesilovač nepoužil, místo něj jsem použil zesilovač na bratrově stereu(samozřejmě k tomu nebyl určen) a nějaké staré pedály.

Ke "zpěvu" jsem použil jakýkoliv mikrofon, který mi dal zvukový technik, nebo - když jsem nahrával "Filosofem" - jsem si řekl o nejhorší mikrofon který měl, a skončilo to tím, že jsem používal mikrofon u sluchátek.

Když jsem nahrával debutové album(v lednu 1992), strávil jsem na něm všehovšudy 19 hodin, od chvíle kdy jsem přijel do zvukového studia s nástroji až po dokončení alba. Počet hodin strávených(v dubnu 1992) na albu "Det Som Engang Var"(DSEV) byl 26, trochu více, protože jsem nenašel nikoho, kdo by mi pomohl s převozem nástrojů, a proto jsem musel všechno převést a připravit sám. "Hvis Lyset Tar Oss"(HLTO) bylo náhráno(v září 1992) v rozmezí mezi 20 až 30 hodinami(už si to nepamatuji), ale tohle zahrnovalo i dva songy, které se na albu nikdy neobjevili(velmi špatná verze "Burzum" ["Dunkelheit"] a song který jsem nikdy nepoužil). "Filosofem" bylo nahráno (v březnu 1993) za pouhých 17 hodin, z velké části to bylo zapříčiněno tím, že jsem použil bicí, které již ve studiu byly - den předtím je použila nějaká jazzová nebo rocková kapela - tohle mi ušetřilo spoustu času. Kromě toho jsem v tuto chvíli už za sebou měl několik nahrávání, takže nastavení techniky se pro mě stalo rutinou.

Důvod proč jsem nahrával zrovna ve studiu Grieghallen byl ten, že jsme tohle studio použili k nahrávání EP s Old Funeral, tuším, že to bylo v roce 1990, také jsem znal zvukového technika(velmi optimistický, zkušený a správný chlap z Bergenu), a také bylo vzdáleno pouze 1,5 km od mého bytu v Bergenu. Kdybych žil v jiném městě nejspíše bych použil jiné studio.

Když jsem nahrával debutové album trávil jsem mnoho času s Øysteinem Aarsethem("Euronymous", z Mayhem) a s Haraldem Nævdalem("Demonaz", v Immortal), ti my také pomáhali převážet nástroje - a pro zábavu si Aarseth zahrál kytarové sólo ve skladbě "War". Také(společně se mnou) "mlátil rukama" do velkého gongu v Grieghallenu. Tohle bylo použito jako pozadí pro skladbu nazvanou "Dungeons Of Darkness" a také na intru DSEV.

Když jsem nahrával ostatní alba byl jsem ve studiu většinou sám pouze s technikem. Nicméně Samoth(Thomas Haugen, z Emperor) byl přítomen při nahrávání dvou skladeb mini-LP "Aske" a části HLTO. Hrál na basu v těchto dvou skladbách na "Aske" a byl také u toho, když jsem nahrával bicí na albech "Aske" a HLTO. Důvod proč hrál basu na albu "Aske" byl ten, že jsem si po krátkou dobu v roce 1992 pohrával s nápadem na živé vystoupení, a proto jsme jednou nebo dvakrát cvičili jako skupina(na bicí hrál chlápek jménem Erik Lancelot z okrajové části Osla). Z téhle "hrát na živo-psychózy" jsem se ale rychle probral a naštěstí jsem si to rozmyslel, a tak jsem mohl pokračovat dál jako one-man-band, bez toho, abych potřeboval nějaké hostující muzikanty.

Kromě vyjímek, kterými byly jedna skladba z HLTO a jedna skladba na albu "Filosofem", jsem všechna alba nahrál na první pokus. U skladby z HLTO to byl technický problém a já musel nahrávat bicí dvakrát, u skladby "Jesu Død" z alba "Filosofem" jsem musel znovu přehrát basovou stopu, protože jsem byl jednoduše unavený z nahrávání obou kytarových stop(mé "měštácké prsty" nebyly zvyklé na takovou práci...).

Chyby, které vznikly během nahrávání, jsem mohl jednoduše odstranit přehráváním konkrétních částí, ale v té době jsem se chtěl prostě postavit proti zaběhlé(Death) metalové muzice. Celá pointa mého rebelství byla neudělat "perfektní" alba, nevytvářet muziku s "takovou či onou" značkou nástrojů, nechodit do specifického studia za získáním "toho či onoho zvuku", a neznít jako jiné skupiny. Pár chyb dělá hudbu více živou a osobní, jednoduše to dává hudbě určitou "duši" a originalitu, a proto jsem se nikdo nesnažil nic opravovat. Hudba na albech Burzum je zkrátka poctivá a opravdová, neupravená a čistá reprezentace mého já. Prostě nejsem dokonalý nebo bez chyb, takže taková není ani má hudba.

Za tímhle všim byl hlubší smysl; byl to přerod k upřímnosti a ocenění čistoty a přirozenosti. Nezajímá mě, pokud nějací nafoukaní(ztroskotaní) muzikanti pracující pro hudební časopis neoznačí tu danou hudbu jako dobrou. Přirozenost je prostě vždy nejlepší, ať už mluvíme o hudbě nebo o čemkoliv jiném. Přirozená a nejlepší hudba(podle mě) je ta, která má "duši", a ne hudba, která se zdokonaluje několik měsíců ve studiu, aby se odstranily i ty nejmenší chybičky(zvláštnosti).

Přesto v roce 1990 mnoho Death metalových skupin tohle následovalo, stalo se součástí komerčního hudebního byznysu, a ztratilo svou "duši". Takzvané Black metalové skupiny se rychle přidaly a kromě Fenrise z Darkthrone (alespoň pokud vím) se všechny zaprodaly a vzdaly se možnosti přijít s nějakým novým black metalovým nápadem. Mladší skupiny z Norska, které vznikly až v roce 1993 nebo později jako výsledek pusobení médií v tomto prostředí, neměli ponětí o těchto nápadech, a tak se ironicky nikdy nezaprodaly. Nicméně, je to trochu hloupé, dělat určité věci a dívat se určitým směrem a ani nevědět proč. Prostě se připojili ke stádu, aniž by věděli kde je jeho původ nebo kde bylo než se přidali. Ve zkratce můžeme říct, že tyhle další takzvané Black metalové skupiny se staly také brzy komerčními.

V tomto bodě musím připomenout, o čem jsem psal na začátku tohoto článku; lidé se mě ptali, jaké nástroje jsem použil při nahrávání alb Burzum. Takové otázky jsou pro mě nepodstatné a nezajímavé, stejně jako otázky, jakou značku spodního prádla jsem měl na sobě při nahrávání všech alb. Opravdu záleží na tom jaké nástroje jsem použil? Nemyslím si. Jde o to, se o takové věci nezajímat. Použil jsem prostě svou kytaru, a kdybych měl jinou kytaru, tak použiji ji namísto mojí. Jak jednoduché. Použil bych jakoukoli, která by byla po ruce a mou hlavní prioritou by bylo vytvořit poctivou a originální hudbu - a toho bych chtěl dosáhnout s jakýmikoli nástroji, bez ohledu na jejich stáří, cenu a značku. Jak jednoduché.

Vážím si vašeho zájmu o Burzum a děkuji za vaši pozornost, ale nečekejte ode mě abych dával přednost dopisům s otázkami ohledně nástrojů, technických detailů a dalších věcí, které mě nezajímají. Pokud se zajímáte o tyto věci, je mi to jedno, ale nečekejte, že s vámi budu sdílet tyto zájmy.

Varg "Волк" Vikernes
(July 2005)
Kolikrat musi člověk zemřít, aby si vubec uvědomil, že žije.

Uživatelský avatar
typan
Příspěvky: 258
Registrován: pát 20. čer 2008 18:14:13

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od typan » úte 24. čer 2008 13:12:36

Pěknej překlad docela sem se z něj i dozvěděl :rock:
Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
umrlec
Administrátor fóra
Příspěvky: 2536
Registrován: úte 27. kvě 2008 19:22:04

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od umrlec » sob 28. čer 2008 16:07:17

A Burzum Story: Část I. - Původ a význam

Kód: Vybrat vše

Od té doby, co existuje tato stránka o Burzum, věřím, že od vás mohu očekávat zájem o mě, takže vám řeknu několik věcí, které dosud nebyly zveřejněny. Všechny skupiny mají původ, počátek a smysl jejich existence. Začnu vám tedy vyprávět, proč Burzum vzniklo, a také vám povím, proč se vydalo cestou, jakou se vydalo.

V roce 1988 nebo 89, kdy jsem hrál na kytaru teprve rok nebo dva, založil jsem spolu s dalšími dvěma lidmi skupinu zvanou Kalashnikov. Pojmenovali jsme jí tak podle mé oblíbené útočné pušky. Hrával jsem RPG a při hraní her jako „Twilight 2000“, jsem se vždy vybavil AK-74 (Automat-Kalashnikov 74). Také jsem hrával fantasy RPG jako AD&D („Advanced Dungeons And Dragons) a MERP („Middle-Earth Role-Playing“) s GM („Game Master“) pravidly a byl jsem velmi ovlivněn fantastickým světem Středozemě. Jedna z našich písní byla kvůli tomu pojmenována „Uruk-Hai“ a brzy jsme tak pojmenovali celou skupinu. Nepamatuji si text té písně, ale nemyslím si, že byl obsáhlý nebo mimořádně rozvinutý (refrén byl: „Uruk-Hai! You will die“, nebo něco takového…). Uruk-Hei jsou rasou skřetů, které vypěstoval Sauron. V Černé řeči to znamená skřetí lid.

Během dospívání jsem nahlížel na Hobity jako na děti a zkrátka mě nudili. Trpaslíci mi velmi připomínali chamtivé kapitalistické svině a také byli docela nudní. Jejich pravidla byla skvělá a Moria byla nádherné místo, ale neměl jsem rád jejich vehementní nenasytnost – a kdo by chtěl být vykořisťován?  Elfové byli fascinující, krásní a především jejich nesmrtelnost a spojení s přírodou bylo úžasné, ale byl to druh tupců a bojovali na šatné straně. Místo toho jsem cítil přirozenou náklonnost k Sauronovi, který byl osobou, která dala světu v první řadě  dobrodružství, bídu a výzvy. Jeho Oko, Prsten a věž Badar-Dur jsou všechno symboly podobné těm Odinovým. Oko bylo jako Odinovo oko, Prsten byl jako Odinovo prsten - Draupnir, a Barad-Dur byla jako věž nebo trůn Odinův jménem  Hliðskjálf. Jeho Uruk-Hai a Olog-Hail (trollí rasy) byli jako vikingští bersekeři, Warges byli jako Odinovi vlci a tak dále. Mohl jsem se jednoduše ztotožnit s zuřivostí „temných sil“ a velmi jsem se radoval z jejich existence, protože přetvářeli nudný a mírumilovný svět na nebezpečný a vzrušující.

Vyrůstal jsem na tradičních skandinávských pohádkách, kde jsou pohanští bohové vyobrazováni jako „zlé“ kreatury, jako „trollové“ a „zlí skřítci“, a všichni víme, jak inkvizice předělala Freyr, (Cernunnos/Dionysus/Bakchus et cetera) na „Satana“. Tolkien nebyl o nic lepší. Z Odina udělal Saurona a mé pohanské předky zaměnil za bojechtivé Uruk-Hai. „Temné síly“ útočící na Gondor pro mě byly jako vikingové napadající křesťanskou Francii Karla Velikého, „temné síly“ útočící na Rohan byly jako vikingové napadající křesťanskou Anglii.  A mohu říct; také vikingové nakonec prohráli jejich válku, přesně jako Sauron a Orkové – nestyděl jsem se za podporování prohrávající strany. Vždy jsem věřil v konání správných věcí, bez ohledu na případné následky, a jestli jsem bojoval předem prohranou bitvu, nezáleželo na tom. Raději bych zemřel v boji pro něco, čemu věřím, než abych žil pro cokoli jiného.

Tolkien ale nepoužíval pouze vikingský a severský jazyk k vytvoření Orků a jejich jazyka. Slovo „Ork“ je vlastně jméno kmenu, který žil v dávných dobách ve Skotsku na ostrovech Orkney (také jsou známy jako Orcadia). „Ork“ je keltské slovo, které bych přeložil jako „kanec“. Válečnické kulty původních kmenů na Britských ostrovech pravděpodobně používaly kance stejným způsobem jako skandinávské válečnické kulty bersekerů, a tak jako vlkodlaci používali medvědy a vlky. „Orkové“ byli součástí skupiny kmenů Piktů, které známe z římské éry v dobách vikingů.

Teď už nás nemůže překvapit, že katolický angličan jako Tolkien používal, mezi jinými, „šílené, zrzavé, šavle ovládající skotské barbary“ a „zuřivé, kostely vypalující skandinávské bersekery“ jako vzor pro některé své záporné postavy, a protože tak učinil, cítím se víc spojen s těmito zápornými postavami, než s těmi kladnými. Mám něco trochu společného s „křesťanskými“ postavami jako „angličtí“ jezdci Rohanu nebo „francouzští“ lidé Gondoru. Obdivuji „svaté“ jako Aragon. Dokonce Elfové byli tak trochu cizinci, protože Tolkien užil finštinu k vytvoření jejich jazyka – a užil Finy, jako vzor pro jejich vytvoření. Mají vlastně spolu hodně společného, když žili v tom co je v podstatě velký les (Finsko). Dříve žili na severu Ruska, v rozlehlých lesích na západ od Uralu. Jsou to také velmi krásní (blonďatí) lidé, a jako Elfové jsou poněkud tiší, melancholičtí, zvláštní a rezervovaní, záhadní pokud chcete. Jazyk Elfů mi zněl cizokrajně a nepochopitelně – tak jako je nepochopitelná finština – zatímco Orčí a černá řeč byla založena na jazyce mých předků. Takže Uruk-Hai jako název skupiny byla jasná volba.

Bubeník a basista Uruk-Hai byli lidé, které jsem potkal víceméně náhodou. Bubeníka jsem už znal z dřívějšího setkání, kdy nám bylo někde mezi 12 a 15 lety a on mi na Nový rok přiložil nabitý revolver .375 Magnum k hlavě, protože věřil, že jsem o něm řekl, že je „tlustoprd“ (dobrá omluva pro přiložení pistole k něčí hlavě…). Ve skutečnosti jsem ho „tlustoprdem“ nenazval já, ale jeho kamarád. „Hm, tak dobře“ řekl a odešel bez dalších problémů (ha ha). Jeho zájem o dělání muziky byl si myslím „normální“ – to jest „sex, drogy a rock'n'roll“. Druhý chlápek v Uruk-Hai hrál pouze na basu – byl to stereotypní „rock'n'roller“. V zásadě měl hrát na kytaru, protože kytaristé jsou z jistých nevysvětlitelných důvodů oblíbenější u dívek, ale on nikdy nevěděl, jak se vlastně na basu hraje, takže…

Později v roce 1989 jsem potkal kluky z Old Funeral, kteří byli vynikající a skuteční hudebníci, a tak jsme zahodili celý projekt Uruk-Hai. Dva další členové soupeřili o jednu dívku, a tak jsme přestali nacvičovat, takže nebylo těžké poslat Uruk-Hai do kytek. Hrál jsem s Old Funeral dva roky, a pak se změnili z opravdu skvělé techno-thrash kapely na nudnou death metalovou skupinu. Nebyla to ale moje chyba, protože se změnili už dřív, než jsem se k nim přidal. Toto byl důvod, proč jsem nakonec Old Funeral opustil, protože jsem chtěl hrát svou vlastní hudbu, mnohem originálnější a osobnější hudbu, než jsme hrávali v době 1989 – 1991.

(Možná jste si všimli toho hloupého jména: Old Funeral. Na jejich obranu musím říct, že se původně jmenovali jen Funeral. Pak objevili jinou kapelu, která se taky jmenovala Funeral, ale oni používali toto jméno dřív, a tak se přejmenovali na Old Funeral. Jinak řečeno byli „the old funeral“, a ne Old Funeral, takže název není tak hloupý jak vypadal.
Namísto znovunastartování projektu Uruk-Hai, jsem změnil jméno a rozhodl jsem se dělat všechno sám, ačkoli jsem použil některé rify z Uruk-Hai. Nechtěl jsem hrát živě a moje motivy byly velmi odlišné od tradičního rock'n'rollu. Během mého působení v Old Funeral jsem si udržel svůj zájem o RPG a byl jsem stále velmi inspirován kouzlem fantasy. Myslím, že jsem říkal, že Burzum mělo okultní pojetí, ale lépe řečeno mělo pojetí magické, nebo ještě lépe koncept postaven na fantasy magii. Všechno okolo Burzum bylo jakoby „z jiného světa“, i jméno.

Jak už jsem říkal, když křesťané nazývali bohy mých předků „démony“, „trolly“, „zlými skřítky“ a v neposlední řadě „zlem“, přirozeně mě přitahovalo všechno, co se křesťanům jevilo jako „zlé“. Tohle je možná docela nedospělá reakce, ale byl jsem teprve teenager, takže jsem s tím neměl žádný problém. Tento postoj jsem měl ještě v roce 1991. Uruk-Hai bylo výborné jméno, ale cítil jsem, že začínám zcela od začátku, takže jsem potřeboval i nové jméno. Jako největší Tolkienův fanoušek jsem musel vědět, že „burzum“ je jedno ze slov, které je napsáno v černé řeči na Sauronovo prstenu. Pokud si pamatuji, byla poslední věta: „ash nazg durbabatuluk agh burzum ishi krimatul“, což znamená „Jeden všechny přivede, do temnoty sváže v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem.“. Ona „temnota“ pro křesťany, byla samozřejmě „světlo“ pro mne. Takže dohromady bylo pro mě přirozené použít jméno Burzum.
 
Mnoho kapel (samozřejmě včetně Old Funeral) mělo „cool“ anglické názvy, jako Immortal, Mayhem, Darkthrone, Destruction, Celtic Frost, Enslaved, Pestilence, Paradise Lost, Morbid Angel, Death atd. Nechtěl jsem to tak, a to byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral Uruk-Hai a později i Burzum. V té době – před vydáním filmů „Pán Prstenů“ od Petera Jacksona, jsem si mohl tento název vybrat – jeho význam byl tak trochu solis sacerdotibus. Jen zasvěcení věděli, co to znamená. Pouze lidé, kteří měli zvláštní zájem o Tolkienův svět by to poznali, a to bylo „cool“ – alespoň jsem si to myslel. Dovolilo to posluchačům cítit, že Burzum tvořilo hlavně pro ně (a taky že tvořilo).

Nevytvořil jsem Burzum jen kvůli vytvoření originální a osobité hudby, ale také něčeho nového – „temnotu“ v příliš „světlém“, bezpečném a nudném světě. Jako 99% všech hudebníků jsem nehrál muziku, abych se stal slavným, vydělal peníze a usadil se. Vůbec jsem se nezajímal o slávu ani peníze, a měl jsem velice naivní a romantický pohled na ženy, téměř středověký, takže jsem pohrdal bezmyšlenkovitým „sex, drogy a rock'n'roll“ názorem ostatních metalistů. Namísto mé motivace tu bylo přání experimentovat s magií a zkusit vytvořit alternativní realitu jejím použitím. Kdyby mohla být duševní síla mnoha lidí „posbírána“ na jednu loď, nebo přeneseno skrz jeden kouzelný předmět nebo tvora (tady na severu tomu říkáme fylgja [„následovník, „strážný anděl“]), který může být užit k vytvoření něčeho reálného. Toto čistě magické myšlení, a nakonec i mé kořeny v okultismu byly založeny na fantasy magii – na něčem o čem je zábavné přemýšlet. Burzum bylo myšleno jako ona loď, magická zbraň (nebo pokud chcete; magický prsten), tak říkajíc. Měl bych zdůraznit, že toto byl experimentální projekt, který mi zabral nějaký čas, ale dělal jsem v životě i jiné věci (jako příprava na partyzánský boj v případě invaze USA do Norska… ) 


Myslel jsem si, že kdyby lidé znali Burzum jen jako kapelu nějakého teenagera, že by to zničilo ono kouzlo, a proto jsem cítil potřebu být anonymní. Proto jsem užil pseudonym Count Grishnackh a fotografii, na které jsem nevypadal moc jako já, na debutové album, aby Burzum samotné vypadalo víc jako z jiného světa, a abych popletl lidi. Ještě mohu dodat, že rozhovor, který jsem poskytl všem novinám v lednu 1993 byl také anonymní a nikdy jsem nedovolil novinám užít mé jméno nebo mé fotografie až do doby, kdy už nebylo možné zůstat anonymní. Nebyl to vůbec můj záměr, stát se známým (nebo spíš nechvalně známý) a když v té době používali mé opravdové jméno Kristian (z řeckého „Kristos“, což znamená „Kristus“) Vikernes místo mého pseudonymu, byl jsem zděšen – a to byla věc, která mě ve skutečnosti donutila jít a legálně si změnit jméno.  Nikterak jsem nehodlal nechat kouzlo Burzum něčím takovým zruinovat…

Když zruinovali mou anonymitu, musel jsem se s tímto nápadem rozloučit a nakonec jsem přestal pseudonym používat. Chtěl jsem, aby bylo známé Burzum, ne já, ale očividně to nefungovalo tak jak jsem plánoval.

Lidé už byli zapojeni do magie, která je celá o fantazii, symbolismu, představivosti a síle vůle. Když si představíte věc odehrávající se ve vaší hlavě, stane se – tak jest, když je vaše síla vůle dost silná, nebo když ovládáte dost „duchovní moci“. Jestli nějaký objekt představuje určitou sílu, tou silou se i stane. To je důvod, proč naši předci vyřezávali runy do skály a kousků dřeva, protože runy představovaly jisté síly. Proto jsou zimní a letní slunovrat a rovnodennost tak důležité, protože představují speciální události, které jsou popsány v naší mytologii. Proto jsme začali nosit šperky, protože odlišné kovy a kameny představují různé síly ve vesmíru. 

Burzum mělo být takový symbol. Burzum bylo pokus o vytvoření (nebo „znovuvytvoření“ pokud chcete) imaginární minulosti, světa fantazie  - takový, který byl založen na naší pohanské minulosti. Burzum samo bylo kouzlo. Skladby byly kouzla a alba byla uspořádaná zvláštním způsobem, aby kouzla fungovala. Burzum nebylo určeno pro živé představení, ale místo toho bylo určeno k poslouchání v noci, kdy se sluneční paprsky nemohou proměnit v magickou moc, a kdy je posluchač sám – nejlépe ve své posteli, chystající se usnout. První dvě alba byla v LP formátu, s každou stranou zamýšlenou jako kouzlo, takže nefungovala na CD, dokud jste nenaprogramovali CD přehrávač, aby hrál pouze skladby na jedné straně LP. Alba později vyšla na CD, takže nepůsobila tak dobře jako na LP. První skladba měla uklidňovat, nebo raději připravit posluchače a učinit ho vnímavým k magii, další skladba či skladby měly posluchače vysát a přivést do transu a poslední skladba ho měla zklidnit a když usnul, měla ho přenést ho do světa fantasy. To bylo to kouzlo, ta magie, která by vytvořila fiktivní minulost, svět fantazie (v mysli posluchače). Pokud se podíváte na alba Burzum tak, jak jsou složena, pochopíte co tím myslím. Poslední skladba na „kouzlu“ (LP či CD) je vždy klidná (často vytvořena pomocí syntetizátoru) skladba. Jestli to funguje či ne je ovšem jiná otázka, ale takový byl účel.

Artwork prvních dvou nahrávek je inspirován AD&D (1st edition) modulem jménem „The Temple of Elemental Evil“ a artworky na třetím a čtvrtém albu jsou inspirovány tradičními skandinávskými pohádkami. Nikdy jsem nečetl žádnou knihu o okultním satanismu, takže ti, kteří věří, že jsem ovlivněn satanismem se očividně spletli. Za satanistu jsem se označoval jen během krátkého období v roce 1992, ale nikdy jsem satanistou nebyl. Jen jsem použil takové termíny, abych provokoval a podtrhl svou nenávist vůči křesťanství – a zdůraznil potřebu „temnoty“ v tomto světě (protože příliš mnoho „světla“ neosvětluje naše cesty a nehřeje nás, pouze nás osvětluje a spaluje nás – jak je vidět na albech „Hvis Lyset Tar Oss“ a „Filosofem“ [pokud chcete vědět více o této filozofii, doporučuji vám přečíst mé články nebo knihy o pohanství]).

Co mě inspirovalo k tvorbě hudby jako takové je také docela magické. Když jsem byl teenager, mí RPG přátelé a já jsme občas vzali dřevěné hole, kopí a meče a šli jsme spolu bojovat do přírody. Neměli jsme žádný jiný záměr, než bojovat, protože to byla zábava a nesnažili jsme se druhému ublížit. Nikdy jsme se nepokoušeli uhodit nepřítele do hlavy nebo do zranitelných míst (tam kde je umístněn mužský mozek…) a nedávali jsme do toho tolik síly. Občas jsme se nechtěně praštili, ale boj nikdy nepřestal, dokud někdo z nás nezačal krvácet, nejčastěji z prstů a kotníků, nebo už někomu pro ten den bolest stačila.

Bojovali jsme spolu na třech hlavních místech. Jedno bylo v lese, poblíž starého a izolovaného pohřebiště pro buď oběti lepry, španělské chřipky nebo moru, nevím to přesně. Les byl hustý a terén hrbolatý a my často padali, nebo spíše se váleli dolů po stranách malých kopečků, přes lesní porost, spadané a hnijící kmeny – zatímco jsme se snažili vyvarovat se úderům od našich nepřátel.

Dalším místem byl zalesněný kopec se starobylým horg (pohanský kamenný monument) pět minut severovýchodně od místa, kde jsem vyrostl. Byl to listnatý les, takže byl velmi odlišný od ostatních (borových) lesů, ve kterých jsme dříve bojovali, a bylo to velmi atmosférické místo. Samozřejmě, že nošení zbraní a bojování na posvátném místě je dle starodávných tradic ne příliš dobré, ale zbraně byly vyrobené ze dřeva a neměly někomu ublížit, takže to nakonec nebylo tak vážné (byly spíše jako hole kouzelníků, než cokoliv jiného).

Třetím bojištěm byla zřícenina starého kláštera tři nebo čtyři minuty jihozápadně od místa, kde vyrůstali členové Immortal. Klášter byl vypálen vikingy v osmém století, pokud si to dobře pamatuji. Byl prvním klášterem postaveným v Norsku, mimochodem – a nebylo překvapením, že nestál moc dlouho. Mniši (pravděpodobně britští) byli stati či hozeni do nedaleké bažiny, aby se utopili.
 
Bylo vždy velmi příjemné si dát po návratu z těchto bitev domů horkou sprchu; zpocení, promočení, pohmoždění, často krvácející a se spoustou listí či borového jehličí na oblečení. Cítil jsem se, jako bych se vrátil domů z opravdové bitvy. Vyčerpaný, ale na živu. 

Místní pochopitelně tak trochu reagovali na naší přítomnost. Jednou jsem vyskočil z lesního porostu – předtím jsem ležel a chystal léčku na další kluky – a překvapil jsem rodinu, která byla jen na procházce. Měl jsem dlouhé vlasy s trochou mechu a borovým jehličím v nich, tmavě šedivé nebo černé oblečení s hrozivým death metalovým motivem a měl jsem tyč v ruce, takže nebyli moc nadšeni z toho, že mě vidí. Kvůli nebezpečí setkání s „normálními“ lidmi užívajících si venku svobody Matky přírody, ukončili jsme boj, v době, kdy hrozilo toto setkání. Jinak řečeno, počkali jsme na pozdní večer. Někdy jsme přinesli pochodně, nebo jsme zapálili vatru, abychom ve tmě viděli, samozřejmě letní skandinávské letní noci beztak nejsou temné, a pokračovali jsme v boji.

Zpočátku jsem hrál tuto bojovnou hru s několika RPG kamarády, ale když jsem potkal kluky z Old Funeral (a Amputation, později Immortal), bojovali jsme spolu. Tato válka byla pro nás přátelskou událostí a během přestávek jsme mluvili o hudbě, ostatní plánovali živá vystoupení a zpravidla jsme se navzájem inspirovali – předtím, než jsme uprostřed noci dorazili domů a tvořili hudbu!

(Musím říct, že když jsem byl zatčen za vraždu Euronymouse, byly tyto bitvy označeny médii za „noční satanistické rituály“. Na tomto příkladě vidíte, jak jsou tato mediální obvinění ze „satanismu“ směšná a nepřesná.)

Ta atmosféra lesa, noci, starobylého posvátného místa, bolest z pohmoždění a menších zranění, chuť borového jehličí, půda a krev a vůně hořícího dřeva. To byla naše (nakonec i moje) inspirace. Na cestě domů, když mi bylo 17 a já vyměnil můj hlučný moped za auto, pouštěl jsem si v něm nahlas hudbu a často jsem dlouze jezdil přes hluboká údolí a lesy v noci, přes města či venkov, než jsem konečně dorazil domů. Monotónní zvuk motoru a nahlas hrající hudba byly fascinující, samozřejmě, že toto mě také ovlivnilo, jelikož mé tělo bojovalo s pohmožděním a jinými zraněními. To byla taková pozitivní „temnota“ v našem světě „světla“ – a to mě inspirovalo a tak jsem se cítil naživu.

V raném období Burzum – rok 1991 až 1992 nebo srpen 1993 – jsem vytvořil všechnu hudbu pro všechny alba. Alba "Dauði Baldrs" a "Hliðskjálf" byla většinou rekonstrukcí zapomenutých rifů, nebo syntetizátorové verze starých kytarových rifů či dokonce starých nepoužitých skladeb. V jiném smyslu, byl toto zlatý věk Burzum – a přirozeně skončil, když jsem byl uvězněn v srpnu 1993.

Když jsem začínal s Burzum, nikdy jsem neslyšel o Venom, takže Burzum není – jak ostatní tvrdí – ovlivněno skupinou Venom. Když jsem přijel domů po soubojích s „meči“, poslechu hudby, poslouchal jsem demo pásku Paradise Lost, vydanou v roce 1989 nebo 1990, „Hammerheart“ a „Blood Fire Death“od Bathory, demo pásku Old Funeral s názvem „Abduction of Limbs“ (…), Pestilence (nizozemská death metalová skupina, pokud si dobře pamatuji) a několik dalších undergroundových death metalových skupin, na které si už nevzpomenu. Poslouchal jsem undergroundový house a techno (třebaže jen pokud jsem byl sám, protože ostatní metalisté nevypadali, že by se jim to mohlo líbit) a samozřejmě jsem poslouchal i Burzum. Ostatní kluci měli rádi Entombed a Morbid Angel, ale já jsem je nikdy neměl rád a neposlouchal jsem je. Mimochodem nikdo Venom neposlouchal, ale ke konci roku 1991 jsme začali poslouchat staré Celtic Frost, Destruction, začátky Kreator („Pleasure To Kill“ a „Endless Pain“ a také nahrávky Bathory (ty starší), vše co jsme považovali za thrash metal. Entombed a další populární death metalové nesmysly byly tímto zapomenuty. Vím, že kluci z Emperor poslouchali Merciful Fate a King Diamond namísto či vedle skupin, které jsem zmínil výše, skupiny z osmdesátých let, takže tu nebyla žádná nařízení co poslouchat. Poslouchali jsme vše, co se nám líbilo. V roce 1992 já (a nakonec i jeden člen Emperor) jsme začali poslouchat Dead Can Dance, „Within The Realm Of A Dying Sun“ a podobnou muziku. Byli jsme jednoduše unaveni ze všech těch nudných, moderních a neoriginálních death metalových smeček, které produkovaly stovky mizerných alb, které zněla všechna stejně, a vrátili jsme se k tomu, co jsme poslouchali dříve či jsme nacházeli novou hudbu k poslechu. Samozřejmě jsem stále poslouchal kvalitní death metalové nahrávky jako demo Paradise Lost, o kterém jsem mluvil výše a vím, že ostatní stále poslouchali „Altar of Madness“ od Morbid Angel a Deicide (když vydali jejich debutové album, myslím v roce 1992).

Poselství Burzum je opravdu celé shrnuto v textech první skladby („Ferble Screams From Forests Unknown“) na prvním albu. To musím říct a zbytek textů Burzum jsou jen dodatky k tomuto prvnímu. Poslední řádek v tomto textu byl „the hopeless soul keeps mating“, ale na obalu je chybně napsáno „the hopeless soul keeps waiting“, a to kvůli chybě Euronymouse, který vlastnil nahrávací společnost (DSP), která album vydávala. Zřejmě šlo mé písmo špatně přečíst. Stejně tak skladba „Ea, Lord of the Deeps“ se měla jmenovat „Ea, Lord of the Depths“, ale Euronymous si zřejmě myslel, že to bude lepší změnit. 

Magie byla nezbytná už jen proto, že jsem nebyl spokojený s opravdovým světem. Nebylo zde žádné dobrodružství, žádný strach či trollové, draci a nemrtvá stvoření. Žádná kouzla. Takže jsem si musel ono kouzlo vytvořit sám. Bylo velmi smutné vidět, že toto kouzlo bylo zničeno v roce 1993, kdy o tom začala psát media a plno předních country, rockových a death metalových skupin v Norsku si náhle začalo barvit vlasy na černo, nosit corpse-paint a hrát black metal; aby se proslavili, vydělali peníze a mohli se usadit – a ne změnit svět. Nevypadali, že by přemýšleli o magii, což je jasné, ale na jejich obranu musím říct, že moc magii nepředváděli. Media všechno převrátí proti skutečnosti, tak jako vždy. Nové skupiny dělají Black metal, aby se stal součástí moderního světa, namísto toho, aby se proti němu bouřili. Asi je to lákalo, protože magie fungovala, protože byli přitahováni k něčemu, co bylo zvláštní. Nevím. Jen vím, že neuznávám to, v co se black metal změnil; jen další nenápaditá "sex, drogy, a rock'n'roll" subkultura a část moderního světa. Stal se součástí „chleba a cirkusu“ vykořisťovatelů – stal se součástí problému.
 
Mým úmyslem bylo, aby Burzum mohlo inspirovat lidi k touze po nové a lepší reality v tomto reálném světě, a snad pro to i něco udělat. Možná vzpouru proti modernímu světu, např. odmítnutím podílení se na znásilňování matky přírody, odmítnutím podílení se na vyvražďování naší evropské rasy, odmítnutím stát se součástí jakýchkoli z těchto umělých, medii vytvořených „rock'n'rollových“ subkultur a budováním nových zdravých společností, kde pohanská kultura – a magie pokud chcete – může být kultivována.

Děkuji vám za váš zájem o Burzum

Varg Vikernes

Prosinec 2004

Uživatelský avatar
Rage
Příspěvky: 323
Registrován: sob 31. kvě 2008 20:07:12

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od Rage » ned 29. čer 2008 1:31:11

dobrej preklad, jenom bych doplnil ze slovo "The Picts", se kterym sis pravdepodobne nevedel rady, je kmen, v dobe vikingskych najezdu na ostrovy, obyvajici nejsevernejsi cast britanie, cesky se jim rika Piktove ;-)

Uživatelský avatar
umrlec
Administrátor fóra
Příspěvky: 2536
Registrován: úte 27. kvě 2008 19:22:04

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od umrlec » ned 29. čer 2008 11:23:27

No já si nevěděl s vícero věcma. :D Díky upravim.

Uživatelský avatar
umrlec
Administrátor fóra
Příspěvky: 2536
Registrován: úte 27. kvě 2008 19:22:04

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od umrlec » úte 08. črc 2008 11:10:51

Obrázek
Obrázek

Uživatelský avatar
tuhyk
Příspěvky: 2983
Registrován: sob 14. čer 2008 12:05:40
Kontaktovat uživatele:

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od tuhyk » úte 08. črc 2008 16:22:24

Obi-Wan Kenobi v teplákách?
Všechno, co v životě opravdu potřebuju znát, jsem se naučil ze Star Treku

Uživatelský avatar
Nihilist
Příspěvky: 1671
Registrován: ned 01. čer 2008 11:47:45
Kontaktovat uživatele:

Re: Varg Vikernes

Příspěvek od Nihilist » úte 08. črc 2008 16:46:29

Usmívá se jak měsíček na hnoji :lol:
Jenom kdo velce váhá, velce rozhodne se.

VH

Odpovědět

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti